Belo Horizonte, Ouro Prêto a Mariana aneb nakouknutí do Minas Gerais

Pohled na Ouro Prêto s kostelem Igreja de São Francisco de Assis v pozadí
Minas Gerais (něco jako centrální doly), kdysi bohatý brazilský stát se zlatými doly, dnes turistický ráj. Minas Gerais nelze objet za víkend ani týden, ale já si tu aspoň na víkend odskočila do toho nejznámějšího z koloniálních měst, do Ouro Prêto (černého zlata) a přilehlého městečka Mariana. Kromě koloniální architektury jsem tu i poznávala chutě proslulé místní kuchyně, které Brazilci říkají mineiro.

Belo Horizonte

Japonská zahrada v Parque Municipal
Do moderního hlavního města Minas Gerais Belo Horizonte jsem se dostala po dlouhé noční jízdě brazilskou centrální pustinou. Už dlouho před městem bylo vidět, že Minas Gerais rozhodně nebude planina na jakou jsem si zvykla v Brasília. Při příjezdu jsem se nejdříve vyděsila poměrně dlouhým průjezdem dosti chudinskou čtvrtí jíž protékala uprostřed nevábně vonící stoka. samotné město mne ale velmi mile překvapilo. Vzala jsem za vděk hned prvním hotelem za autobusákem (Madrid) a vydala se do města hledat fungující automat. Centrum Belo Horizonte bylo působivou kombinací moderních výškových budov a starších domečků a kostelů, které se mezi nimi krčili. Všude se zdálo být čisto a bezpečno. Přestože jsem byla docela unavená, zvládla jsem dojít až do Parque Municipal s nádhernou japonskou zahradou. Ovšem na největší atrakci kostel Igreja São Francisco de Assis ve čtvrti Pampulha, kterou z velké části navrhl proslulý Oscar Niemeyer, už síly nezbyly, ani na četná muzea, kterými je město proslulé, možná příště. Čekal mne rychlý přesun do zlatého města Ouro Prêto.
Ouro Prêto

Náměstí Tiradentes v Ouro Prêto
Hned další den ráno jsem se vydala autobusem do nedalekého Ouro Prêto. Hned za Belo Horizonte se začaly rýsovat poměrně vysoké hory zabalené v mracích. Hned za nádražím v Ouro Prêto jsem našla levný hostel s naprosto přepychovým výhledem na celé město (Pousada São Francisco) a vydala se do města na průzkum.

Ouro Prêto je nejen historické, ale také univerzitní město, takže je tu neustále plno a živo. Poznávácím znakem jsou rozhodně kostely, které jsou snad na každém kroku, i když dost často zavřené. Není divu, že je město součástní UNESCO. Za střed města se dá určitě označit náměsti Tiradentes, k němuž se váže i místní legenda, kterou zná snad každý Brazilec.

Legenda o Tiradentesovi
Joaquim José da Silva Xavier  neboli Tiradentes (znamená doslovně trhač zubů, byl zubařem), je brazilský národní hrdina, jehož osud zná každý Brazilec, který prošel alespoň základní školní docházkou. Nastěhoval se jako osiřelý do tehdejšího města Vila Rica (starý název pro Ouro Prêto). Během let začal stále více kritizovat politiku Portugalska, které veškeré zlato vytěžené v oblasti posílalo zpět do Evropy a vybíralo z něj stále větší daně. Na svých četných cestách do Rio de Janeira získal informace o francouzské revoluci a ta se mu stala inspirací pro organizaci brazilské vzoupry zvané Inconfidência Mineira, která měla za cíl vyhlášení brazilské republiky s hlavní městem v São João del Rei. Bohužel jeden z organizátorů spiknutí skupinu zradil. Sám Tiradentes byl roku 1792 oběšen a rozštvrcen na výstrahu v Rio de Janeiro. Jeho konec znázorňuje i známy obraz Pedra Américo.

Kousek za náměstím na kopci  je jeden z velmi známých kostelů v Ouro Prêto – Igreja de São Francisco de Assis. Známý je hlavně dřevořezbou, jejíž autorem je slavný Aleijadinho. Ten pracoval i na kostelu kousek do náměstí Tiradentes známém jako Igreja Nossa Senhora do Carmo. Oba dva zachycují speciální brazilskou podobu baroka, která je specifická pro tuto oblast Brazílie.

Výhled pře Ouro Prêto na Pico do Itacolomi

Odpoledne mne už dost unavilo neustálé stoupání a klesání v příkrých uličkách a zapadla jsem do nejbližšího restaurace comida por quilo (restaurace formou bufetu s jídlem na váhu), abych ochutnala tu prosululou kuchyni mineiro (kuchyně z oblasti Minas Gerais), která má po celé Brazílii dost velký zvuk a ostatně i celobrazilsky hojně konzumovaný sýr s názvem mineiro ukazuje, že v Minas Gerais bude kuchyně něco speciálního, aspoň tedy mně zachutnala velmi. Nejlepší byly asi feijão tropeiro (fazole s moukou z manioku a klobásou), frango com quiabo (kuře s okrou) no a pak vynikajízí sladkosti jako doce de leite (karamel z mléka),  doce de abóbora (sladkost z dýně) nebo bolo de mandioca e coco (buchta z manioku a kokosu). No odešla jsem z oběda tak hotová, že jsem si nakonec sedla na terasu v hostelu a pozorovala podivně zkroucený vršek Pico do Itacolomi a kolibříky jak se perou o jeden květ v zahradě, prostě idylka. Večer jsem se ještě dozvěděla od spolucestující Lotyšky pár tipů na výlety v Pantanalu, kterého jsem se dosti obávala.


Mariana a cesta v Maria-Fumaça

Cesta vlakem do Mariany


Další den jsem měla v plánu vyrazit jednou z posledních železničních tras v Brazílii do sousedního města Mariana. Musím se přiznat, že víc než Mariana mne lákala samotná cesta vlakem. Ráno v 9 jsem byla nastoupená před pokladnou, stejný plán zjevně mělo více turistů, takže se nás tam sešlo požehnaně, možná i proto, že vlak jezdí je Pá-Ne v 10 a 14.30, docela mne překvapila i cena 18 BRL za jednu jízdu (pozn. dnes už je to 40 BRL, 2014). Díky frontě jsem alespoň měla možnost si přečíst něco z historie vlaku a dozvěděla se, že lokomotiva, které říkají Maria-Fumaça, je původem z České republiky, kde ji v roce 1949 vyrobili ve Škodě.

Náměstí Minas Gerais v Marianě

Interiér samotných vagónů byl také více než zajímavý, třeba mne zaujaly překlápěcí lavice, které se daly nastavit podle toho na kterou stranu člověk zrovna jede. Samotná cesta trvající asi jeden a půl hodiny byla takovým drobným vhledem do charakteru života místních lidí, kteří se na strmých svazích okolních hor živí hlavně zemědělstvím. Vypadali spokojeně, i když jejich domy by na naše poměry snesly hodnocení jako chudé.
Samotná Mariana byla daleko menší než Ouro Prêto, také tu bylo mnohém méně turistických atrakcí. Já se vydala hlavně na náměstí Minas Gerais prosulelé fotografiemi dvou kostelů Igreja São Francisco de Assis a Igreja Nossa Senhora do Carmo (ano úplně stejná jména jako ty v Ouro Prêto), které vyzdobil Aleijadinhův žák Ataíde. Uvnitř mne kostely tolik nezaujaly, ale zvenku byly opravdu fotogenické. Po prohlídce jsem se vydala na další porci vynikající místní kuchyně do restaurace por quilo na hlavním náměstí. Pro návrat zpět do Ouro Prêto jsem zvolila raději levnější autobus a udělala jsem dobře.
Na cestě zpět totiž tento autobus staví těsně před vstupem do jednoho z největších zlatých dolů Minas da Passagem, který je dnes přístupný veřejnosti. Spolu s dalšími dvěma doly Mina Fonte Meu Bem Querer (kousek od kapličky Padre Faria) a Mina Velha (Rua Santa Rita 21) přímo v Ouro Prêto tvoří obrázek důležité minulosti této oblasti, kdy z ní pocházelo téměř veškeré bohatství Brazílie.

Velmi známý je také důl Mina Chico Rei (také Encardideira)(Rua Dom Silvério 108) , kde podle legendy pracoval otrok Chico Rei, jež byl králem afrického kmene, který celý dovezli Portugalci, aby pracoval v dolech Minas Gerais. Díky usilovné práci dokázal vykoupit z otroctví nejen sebe, ale postupně celý svůj kmen a stal se majitelem dolu ve kterém pracoval i ctihodným občanem města, což rozhodně nebyl osud běžný pro otroky na začátku 18. století.

Po dvou dnech strávených v Ouro Prêto se mi na jednu stranu nechtělo odjíždět, protože jsem toho spoustu nestihla vidět, na druhou stranu mne čekala Cidade Maravilhosa čili Rio de Janeiro a tam jsem se těšila vlastně od malička.

Co vidět a zažít v Ouro Prêto a okolíMísta

  • Náměstí Tiradentes
  • kostely Igreja de São Francisco de Assis a Igreja Nossa Senhora do Carmo v městě Mariana i Ouro Prêto
  • cesta vlakem Maria-Fumaça z Ouro Prêto do Mariany
  • návštěva jednoho ze zlatých dolů – Minas da Passagem či Mina Chico Rei

Do přírody

  • výstup na horu Pico do Itacolomi (dobré zjistit jaká je v okolí bezpečností situace)


Trhy a události

  • Carnaval – Ouro Prêto je známe jedním z nejlepších karnevalů v Brazílii. Od čtvrtka do karnevalového úterý je město plné různých karnevalových party a průvodů.
  • Semana Santa neboli Velikonoce – je asi nejznámějších a nejnavštěvovanějším svátkem v Ouro Prêto. Na velký pátek v noci lidé zapalují svíčky před svými domy a v sobotu v noci pak vyzdobí dláždění ulic okvětními lístky. V neděli pak doprovázejí na mše dívky v oblecích andílků.
Kdy jet do Ouro PrêtoCelý rok, jen v letních měsících červenec a srpen očekávejte trošku chladnější počasí kvůli brazilské zimě.
Pohled na Ouro Prêto
Uličky Ouro Prêto
Uličky Ouro Prêto
Jedez mnoha malebných kostelů v Ouro Prêto
Uličky Mariany

Leave a Reply